Proč to říkám? Většina lidí, kteří mají aspoň trochu páru o rocku, si při slově "kytaristka" nejspíš vybaví Litu Ford v černé kůži, jak se s kytarou plazí po zemu ve videu Kiss Me Deadly, přesto nevědí, kdo je Kelly Johnson, což je podle mě velká chyba, kterou v následujících řádcích hodlám napravit. Kellyina památka si to zaslouží.

Kelly Johnson se narodila 20. června roku 1958 v severním Londýně. Od šesti do deseti let se intenzivně věnovala klavíru, ovšem v jejích dvanácti letech poprvé díky svému otci přičichla ke kytaře, kterou definitivně vzala do ruky ve věku sedmnácti let. Jak to tak bývá, strávila dost let brnkáním v pokojíčku, ovšem ještě během studia na střední škole se dostala do své první kapely, kde byl kapelníkem kdosi jménem Jeff Black. Shodou okolností byl první koncert tohoto seskupení na plakátech propagován jako Jeff Beck (tehdejší slavný kytarista) a tak se stalo, že Kelly své první živé vystoupení v životě hrála pro tisíc lidí.

Byla si jistá, že bude slavná a měla pravdu. V březnu roku 1978 se společně s Denise Dufort přidala ke kapele jménem Painted Lady a ještě ten samý měsíc se jméno kapely změnilo na Girlschool, čímž se věci daly do pohybu velice rychle. V roce 1979 vyšel první singl Take It All Away (Kellyina první studiová práce vůbec) a díky tomu si jich všiml manažer Motorhead. Ten navrhl Lemmymu, ať se jde podívat na jejich koncert. Lemmy skutečně šel a protože dokázal poznat talent, vůbec neváhal a řekl, ať Girlschool angažuje jako předkapelu Motorhead na turné Overkill.

Během bouřlivého turné Overkill se Kelly nejen poněkud blíže seznámila s Lemmym (Lemmy: "Na Kelly jsem použil tu nejtrapnější balící větu v mým životě: 'Chceš se se mnou jít dívat na televizi do mého pokoje?'. A ona řekla jenom: 'Jo'. Holt na trapnou otázku trapná odpověď"), ale hlavně lidé poznali, kolik talentu a energie se v kapele skrývá a první album Demolition proto nemělo žádný problém s prodejem. V té době se datuje začátek girlschoolovských "hey-days". Kelly se podílela na naprosté většině písní z prvního alba a nejčastěji skládala s Kim, což pokračovalo i na albu druhém, Hit And Run. Právě tam se nachází Kellyiny největší pecky: C'mon Let's Go a Hit and Run i její nejoblíbenější sólo, a to v písni Future Flash.

Všeobecně Kellyina hra byla směsicí rock'n'rollu a heavy rockového drajvu místy s bluesovými postupy. A hlavně, Kelly hrála srdcem. Technku měla výbornou, ale z jejího hraní je očividné, že pro ni byla až na druhém místě. Nepoužívala techniky jako hammering a taping, které byly v 80.letech tak módní, spíše se držela kytarové hry z let 70tých. Co se týče jejího koncertního vybavení, nedala dopustit na staré dobré Marshally JCM800 s 50W hlavou a kabinetem 4x12. Jediný pedál, který kdy Kelly používala byl Boss Super Distorsion 1, na zboosterování sól. Hrála s více kytarami, ale v rámci Girlschool je pro ni typická Gibson Les Paul Deluxe Gold Top s DiMarzio Super-Distorzion snímačem u kobylky a také Ibanez Destroyer Mark II v červené barvě.

Když už mluvím o koncertech, právě na těch byla kapela nejsilnější a Kelly obzvlášť. Její kombinace charismatu, krásy a talentu pravidelně dostávala publikum do kolen - kluci po ní toužili a holky chtěly být jako ona.

Kelly ale zářila nejen v kytaře, byla to také výborná zpěvačka. Uměla rockově zařvat jako Kim i uhlazeně zpívat jako Enid a dokázala to třeba v Please Don't Touch - hitovce a společném duetu s Lemmym. Kellyino poslední album s Girlschool před jejím odchodem bylo Play Dirty z roku 1983, kde se znovu předvedla jako úžasná kytaristka a zpěvačka. Jaké zklamání pak pro fanoušky bylo, když se blonďatá ďáblice s duší anděla (nebo obráceně..?) rozhodla kapelu opustit a žít v L.A... Kellyina nástupkyně Cris Bonacci se ocitla v nezáviděníhodné situaci. Měla za úkol nahradit někoho, kdo byl nahraditelný velmi těžko. 

Zatímco zbytek Girlschool tedy pokračoval dál, Kelly se přestěhovala z deštivé Británie do slunného a přívětivého Los Angeles, kde plánovala odstartovat pár projektů. Jedním z nich byl například World's Cutest Killers s Kathy Valentine (jedna z úplně prvotních členek Painted Lady a později kytaristka známých Go Gos). Kelly také hrála v kapele Diamond Claw, spolu s bubenicí Pam Galloway. Nic z toho však nefungovalo tak, jak by si Kelly představovala, a tak si dala v kariéře pohov a soustředila se na psaní písniček (o něco více popověji a klávesověji zaměřených, než mohla psát pro Girlschool), také velice ráda zahradničila, koupala se, surfovala s chodila na dlouhé procházky se svými psy.. Zkrátka si užívala losangeleský život. Protože Kelly byla člověk, kterému nebyli druzí lhostejní, naučila se také znakovou řeč a učila sluchově postižené.

V roce 1993 však usoudila, že sluníčka bylo dost a zastesklo se jí po rodné domovině... a tak se vrátila do Londýna. A co je důležitější, vrátila se i do Girlschool. "Vrátila jsem se, protože mě k tomu už pěkných pár let přemlouvaly a protože jsme tak jako tak každý den visely pár hodin na telefonu.. a já si řekla: Sakra, fakt se mi stejská! Jdu zpátky.." 

A  šla. Znovu odehrávala desítky koncertů (jeden z nich byl zaznamenán pro živák Girlschool Live! z roku 1995) a projezdila stovky kilometrů na turné.. S novým albem se však stále váhalo, až do roku 1999, kdy se začalo pracovat na 21st Anniversary: Not That Innocent. Tato deska mimo jiné pecky obsahuje i Kellyin kouzelný akustický opus A Love Too Far.

Ke konci nahrávání se Kelly ale dozvěděla velmi zlou zprávu. Má rakovinu páteře a okamžitě musí odejít z kapely a začít s léčbou. Tady se ukázal Kellyin charakter. Mohla odejít a říct: Dělejte si co chcete - ona to ale neudělala. Přestože určitě viděla smrt jako jednu z možností, chtěla si být jistá, že tu bude někdo, kdo ji plnohodnotně nahradí... A ten někdo byla právě Jackie Chambers. Kelly ji přesvědčovala, že je pro kapelu ta pravá, přesto Jackie váhala, protože do té doby byla "pouze" doprovodnou kytaristkou a sóla nehrála. Kelly ale trvala na tom, že Jackie nastoupí do Girlschool místo ní a naučila ji hrát sóla. Jejím posledním koncertem bylo vystoupení Girlschool na Wacken Open air festivalu v roce 1999 a teprve potom odešla.

Její dlouhý boj s rakovinou byl zpočátku nadějný. Ještě v roce 2004 si Kelly se svými kámoškami zahrála jako host na jednom z koncertů turné na západním pobřeží a zdálo se, že snad svou nemoc porazí. Bohužel se tak ale nestalo.

Kelly Johnson zemřela v 10:51 večer v neděli 15. července 2007 ve věku pouhých čtyřiceti devíti let.

Těžko popsat jak ohromná ztráta to pro kapelu i fanoušky byla. Přestože Kelly už s Girlschool nehrála, stále byla součástí jejich "rodiny" a pro všechny to byla velká rána. Svět přišel nejen o výbornou kytaristku, v jejíchž stopách pokračuje mnoho dalších mladých holek, pro které je Kelly vzorem, ale i o ženu s neuvěřitelnou lidskostí a laskavostí. Nebylo neobvyklé, že Kelly odepsala na obdivný dopis fanouška svým dlouhým vlastnoručně psaným dopisem.. a nezřídka se se svými fanoušky i spřátelila. Kelly byla vegetariánka, milovala zvířata a bojovala proti testům na nich. A hlavně, Kelly byla srdcem i duší rockerka.

Je sice smutné, že už není mezi námi, ale na druhou stranu, aspoň už nemusí trpět a nic ji nebolí. Třeba teď někde jamuje s Marcem Bolanem z T-Rex, svým velkým idolem...

Jako uctění její památky jí Girlschool věnovaly své album Legacy, zejména tři písně: "From the Other Side", "Just Another Day" a nejvýstižnější "Legend".

R.I.P Kelly Johnson... A legend forever.

KELLY JOHNSON OFFICIAL MEMORIAL PAGE na MySpace